Nový svět

Viděli jsme to v televizních záběrech, na sociálních sítích a na fotografiích všichni. Paříž, Marseille, Bordeaux a další francouzská města v plamenech a v kouři a dýmu, hořící automobily, rozbité výlohy a vydrancované, vyrabované obchody. Převážně, byť nikoli výhradně potomci migrantů ze zemí Maghrebu, zejména ti ze třetí a čtvrté generace, dávali několik dní a nocí tímto způsobem najevo svůj vztek a svoji frustraci ze zabití sedmnáctiletého mladíka z jejich řad policistou. Na druhé straně, podle průzkumu veřejného mínění svalovalo na vrcholu krize až 70 % Francouzů nasazení armády. Země doslova vřela a stále ještě vře – na obou stranách – hněvem a strachem. Jaké jsou příčiny současného stavu, zejména ty dlouhodobé? Co dělaly a dělají francouzské vlády od časů první světové války, a hlavně od tzv. alžírské krize z přelomu padesátých a šedesátých let špatně? Proč se nedařilo a nedaří primárně mladíky afrického původu z předměstí integrovat do většinové společnosti? Je to, mimo jiné, selháním, rozpadem „společenské smlouvy“ mezi imigranty a bílými Francouzi? A existuje taková „společenská smlouva“ vůbec? O tom všem v dnešním již 17. dílu podcastu Nový svět. Tak poslouchejte.

Pokus o státní převrat v Rusku, jednalo-li se vůbec o reálně zamýšlený pokus o puč, o který se pokusil šéf soukromé armády tzv. wagnerovců Jevgenij Prigožin, zjevně neuspěl, pokud jeho cílem nebylo něco, o čem (pro)zatím nevíme. Mizerná/podceněná příprava, nulová podpora médií, nedostatek spojenců, nerealistické cíle atd. – to všechno jsou téměř klasické, archetypální rysy neúspěšných státních převratů. Podobně tomu bylo i v létě 1991, kdy se neostalinisté v čele s Gennadijem Janajevem pokusili zabránit rozpadu Sovětského svazu a restaurovat „sovětské“ politické poměry odstraněním Michaila Gorbačova z funkce prezidenta země. Jiné převraty, jež byly lépe připravené, anebo jim jenom přály okolnosti a měly štěstí (Fidel Castro, Francisco Franco či Augusto Pinochet), naopak uspěly a některé z nich se dokonce staly, aniž bychom jejich aktéry chválili, „anatomií“ úspěšného státního převratu (Pinochet v Chile v roce 1973). O tom všem a ještě o mnoha dalších věcech je náš dnešní podcast, už 16. Nový svět. Tak si ho užijte!

Vzdálená země v jihovýchodní Asii, a přece nám, Čechům, tak blízká; vietnamská komunita je totiž už několik desetiletí nedílnou součástí naší každodenní skutečnosti. Tradiční asijská, respektive indočínská kultura, ovlivněná evropskou, konkrétně francouzskou kolonizací a dlouholetým bojem proti ní, stejně jako země, jejíž komunističtí vládci nakonec porazili Američany ve válce, která poznamenala Spojené státy jako možná žádná jiná. I proto můžeme v hlavním městě, v Hanoji, ale zejména v někdejším Saigonu (dnes Ho Či Minovo město) vidět a slyšet vzpomínky na tuto v řadě ohledů „ikonickou“ válku, stejně jako potkat americké veterány, vracející se na „místo činu“, aby se setkali s někdejšími nepřáteli a vedli diskuse nejen na téma „války na život a na smrt“. V podcastu dojde i na dilema, jemuž čelí současná vietnamská zahraniční politika (obavy z Číny a pragmatické partnerství s USA), na světový byznys, dynamickou, nesmírně vitální mladou generaci a fascinující kuchyň. Tak poslouchejte!

V moderních evropských i světových dějinách se velcí lídři rodili často v časech politických, ekonomických a společenských krizí. Americká občanská válka udělala lídra z Abrahama Lincolna, velká hospodářská krize z Franklina Delanoe Roosevelta, porážka ve válce s nacistickým Německem z Charlese de Gaullea, pád Německa v téže válce z Konrada Adenauera, faktický hospodářský kolaps Velké Británie z Margaret Thatcherové, útok na newyorská Dvojčata a Pentagon z George Bushe mladšího a ruská agrese z Volodymyra Zelenského. Skvěle o tom vypráví nejen poslední kniha Henryho Kissingera s názvem Leadership: Six Studies in World Strategy (česky Umění politické strategie. Šest vůdčích postav moderního světa), ale i tento díl našeho podcastu. Kdy a za jakých okolností se rodí lídři, z jakých profesí nejčastěji pocházejí, jaké osobnostní předpoklady musejí (anebo by měli) mít a jak svoje politické vůdcovství pojali? Na všechny tyto otázky a na mnohé další najdete odpověď v dalším, už 14. díle podcastu Nový svět.

Martin Kovář, historik a akademik, poskytuje politicko-historickou analýzu francouzské politiky. Miroslav Bárta, egyptolog a profesor, přináší historické a kulturní souvislosti. Hovoří o Macronově mandátu, francouzské identitě a kulturních tradicích. Diskutují de Gaulla, revoluční dědictví, geopolitiku včetně vztahů s Ruskem, Čínou a rolí Francie v energetice a Evropě.

Inspirací pro další díl podcastu Nový svět byla kniha Osudy říší: Jak zajistit naše přežití, kterou v roce 1977 v Edinburghu vydal generál John Bagot Glubb. Velitel Arabské legie, která ve své době představovala obávanou vojenskou jednotku, a také osobní přítel jordánského krále. Glubb v knize předkládá tezi, že všechny velké říše mají několik společných vnitřních jmenovatelů a prochází vývojovými fázemi od výbojů, přes rozmach obchodu a inteligence po dekadenci.

Tématem jedenácté epizody podcastu Nový svět je Írán. Stát rozkládající se na území, kudy doslova kráčely dějiny, a to po mnoho tisíciletí. „Je to země, která má 90 milionů lidí, má svoji identitu minimálně čtyři tisíce let, je to země, o které si občas myslíme, že je to typická arabská země, ale je důležité si uvědomit, že to nejsou Arabové, ale Peršané,“ shrnuje to na úvod egyptolog Miroslav Bárta. Ve studiu ho tentokrát doplňují Martin Kovář a Dan Vořechovský. O čem vypovídají dějiny Íránu? Jaká je jeho role v ruské válce na Ukrajině? Jaký je dnes vliv víry a ajatolláhů? Co sankce, ropa, nebo tranzit drog? A kolik myslíte, že Írán registruje patentů? Poslouchejte celou epizodu.

V další epizodě podcastu Nový svět míříme do Itálie. Jakkoli se zdá, že je pro nás Čechý díky své blízkosti srozumitelná, opakovaně se ukazuje, že to tak úplně není. A máloco to v poslední době dokládá tak dobře, jako kritika a pobouření nad osobou premiérky Giorgie Meloniové. Ta jako mladá působila v řadách postfašistického hnutí, a proto ji dodnes někteří označují za fašistku „nejhrubšího zrna“. Je to ale skutečně tak? Odpověď už asi tušíte.

Podcast Nový svět se vrací s druhým dílem asijského speciálu, tentokrát zaměřeného na země v oblasti Blízkého východu. Ve studiu tak vedle Michala Půra, Miroslava Bárty a Martina Kováře opět nechybí Jan Růžička a Dan Vořechovský a společně rozebírají situaci nejen v Turecku, které čeká druhé kolo prezidentských voleb, ale i v dalších zemích. Favorit tureckých prezidentských voleb, úřadující prezident Recep Tayyip Erdogan podle všech hostů podcastu do obrázku regionu dokonale zapadá. „Přední příčky v žebříku ekonomického vývoje v Asii jsou obsazované zeměmi, které se v názorech na to, jak se buduje společnost naprosto rozchází s naší realitou, přesto jsou ty výstupy úžasné,“ říká Bárta. „Dodejme jen, že autoritářské režimy alespoň v teorii fungují jen v určité fázi vývoje, když se staví infrastruktura, ale jak země bohatne, lidé pak chtějí svobody,“ doplňuje Růžička.

Martin Kovář, historik, nabízí skeptické historické paralely. Miroslav Bárta, egyptolog a kurátor, popularizuje dějiny a výstavu o udržitelnosti. Hovoří o pojetí udržitelnosti, selhávání civilizací, nutnosti vzdělání a leadershipu mimo politiku. Diskutují paradox rozvoje, dilemata EV aut a šance i rizika globální shody a technologických řešení.