Nebyla nešťastná, to ne. Ale něco jí pořád našeptávalo, že to ještě není ono. Tohle není práce, kterou by měla dělat. Lenka Kerlická zrovna ukončila pedagogickou fakultu a v pražských Modřanech začala vyučovat děti na prvním stupni základky. A k tomu si doma po nocích kreslila a tvořila. Bavilo ji hrát si se sklem a kovy, experimentovat, vymýšlet… Místo k tabuli ji to táhlo spíš do šperkařské dílny.
