Ve vatě

Na českém trhu letos nejvíc vyrostly akcie bankovní skupiny Erste, zhodnotily skoro o půlku. Globálně vyhrála americká energetická společnost Vistra, její akcie přidaly 315 %. Trhy na nás byly hodné, říká analytička Anna Píchová.Nejznámější akciový index S&P 500, který zahrnuje 500 největších na burze obchodovaných podniků v USA, posílil od začátku roku o 27 %. A silný růst pokračuje už druhým rokem. „Americké ekonomice se poměrně daří, i když hodně lidí čekalo, že se tam něco začne zadrhávat. Pomohla i  podzimní euforie po zvolení Donalda Trumpa, narostl rizikový apetit a na trhy  připlulo spoustu peněz,“ ohlíží se za letoškem akciová analytička Anna Píchová v investičním podcastu Ve vatě.Ani evropské akcie se ale nenechaly zahanbit. Německý index DAX vyrostl za rok o necelých 19 %. Ještě o něco lépe se dařilo Pražské burze měřené indexem PX, který posílil o 20,5 %. „Trhy na nás byly opravdu hodné. Na někoho víc, na někoho méně. Ne všem titulům se dařilo,“ glosuje výsledky analytička One Family Office Píchová.Ve fenomenálním růstu (+37,5 %) pokračovaly technologické firmy a bodovaly tituly ze sektoru komunikace, kam spadají například i akcie Meta (+37 %). Naopak zdravotnictví jako celek „udělalo“ za letošek „jen“ 7,8 %.Vítěz roku vyrábí energii z jádraVítěznou akcií roku překvapivě není firma z technologické oblasti, ale elektrárenská společnost Vistra, jejíž akcie za letošek vyrostly o 315 %. Za jejím úspěchem přitom stojí neutuchající zájem o čipy, poháněný rozmachem umělé inteligence. „Všechen ten hardware je ale potřeba napájet a k tomu je potřeba spoustu elektrické energie. Tím se dostala do popředí Vistra, která elektřinu vyrábí v jaderných elektrárnách,“ vysvětluje Anna Píchová.Na stříbrné příčce letošních nejvýkonnějších akcií skončil Palantir, třetí příčka patří americké realitní společnosti Texas Pacific Land. Palantir vyvíjí software a zpracovává big data, často pro státní sektor. „Letos se firma poprvé dostala do indexu pětistovky nejvýkonnějších firem z USA, S&P 500. „Pokud půjde na burzu Nasdaq, tak bude i zařazena do indexu Nasdaq, takže další impuls pro akcie,“ předpovídá Píchová.Nvidia, která dodává čipy, potřebné pro trénování a provoz jazykových modelů AI, Microsoftu, Googlu i Amazonu, je nejvýkonnější firma amerického indexu za posledních pět, deset, patnáct i dvacet let. Otázka ale je, jestli jsou její akcie vysoko naceněné stále ještě právem. „Už to začíná být trošičku horší, ta firma nemůže takhle rychle růst tak dlouhou dobu, jak se čeká, třeba dalších 5–10 let,“ pochybuje Píchová.Banky bodovalySkvěle se letos vedlo i ve finančním sektoru, a to i v Česku. Dařilo se Monetě, akcie Erste Group (do skupiny patří Česká spořitelna) to letos dotáhla dokonce na nejlepší akcii z pražské burzy, zhodnotila o necelých 46 %. „Za růstem akcí stojí silné výsledky banky a její silná pozice na tuzemském trhu,“ říká Píchová s tím, že druhým nejvíc rostoucím titulem Burzy Praha se nečekaně stala Kofola.Ze zahraničních finančních domů stojí za pozornost globální investiční společnost KKR. I ta letos poprvé pronikla do indexu S&P 500 a hned se stala nejvýkonnější finanční společností v indexu. Zaměřuje se na private equity (investice do soukromého kapitálu, pozn.red.), na investice do infrastruktury a nemovitostí. Akcie letos přidala 93 %.Zvlášť podzimní měsíce finančníkům přály. „Bylo to kvůli zvolení Donalda Trumpa. Lehká deregulace finančního světa, která se čeká, by zvlášť některým menším bankám měla pomoci, ale uvidíme,“ podotýká Anna Píchová.Akcie Volkswagenu padajíKončící rok naopak nebyl dobrý pro automobilky, zvlášť pro ty německé, což je reprezentováno nejenom Volkswagenem, který letos ztratil skoro 30 %. Podobně je na tom další německá automobilka BMW.  Úplně nejhorší automobilkou je evropsko-americký Stellantis, který v tom letošním roce ztratil 46 % své hodnoty.Ne všem výrobcům automobilů se vedlo špatně. „Někdo by možná čekal Teslu z Ameriky. Ta to není. Je to ale jiná americká automobilka, a sice General Motors, která letos zhodnotila o 53 %, takže i překonala ten celkový index S&P 500,“ všímá si analytička.Losery roku jsou, podle dosavadních výsledků, síť amerických lékáren Walgreens (- 66,5 %), nedařilo se ani výrobci vakcín Moderna a chemické firmě Celanese.*****Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

Průměrný český zaměstnanec zaplatí letos státu na daních a odvodech 288 tisíc. Přitom někteří OSVČ se čtyřnásobným příjmem odvedou měsíčně jen 16 tisíc. „Není to fér, chápu, že to veřejnost rozčiluje,“ říká ekonom Stroukal.Daně v tuzemsku nejsou ve srovnání s vyspělým světem nijak extra vysoké. „Když sečteme všechny daně, dáme k tomu odvody, tak jsme zhruba na průměru vyspělých ekonomik,“ říká ekonom Dominik Stroukal v podcastu Ve vatě.Jakou částí svého příjmu ale každý do státní kasy přispěje, se velmi liší. Začněme průměrným zaměstnancem. Ten, kdo letos pobíral průměrnou mzdu (aktuálně 43 967 Kč) si vydělal v čistém 466 104 Kč. „Státu odevzdal 287 832 Kč, takže vlastně 40 procent z toho, co mu platil zaměstnavatel,“ počítá daňová specialistka společnosti Neotax Nikola Žítková.Relativně nejvíc, v poměru ke svým příjmům, odevzdají nízkopříjmoví zaměstnanci. Naopak vysokopříjmové OSVČ platí minimální daně.„Na jedné straně je ajťák s milionovým příjmem, který platí paušální daň, a má nízké daně. Druhý extrém je člověk, který pracuje na částečný úvazek, bere čtvrtinu průměrné mzdy a platí vysoké daně. Chápu, že tohle veřejnost rozčiluje, rozčiluje to trošku i mě, protože to není fér,“ podotýká Dominik Stroukal.Odvody dvou lidí téže profese se můžou lišit i o desítky tisíc. Zatímco IT specialista zaměstnaný na hlavní pracovní poměr odvede státu na daních a odvodech 41 procent příjmu, jako OSVČ zaplatí v souhrnu jen 10 procent.„Ajťák“, který je zaměstnaný na hlavní pracovní poměr bere 120 000 měsíčně hrubou mzdu. Celkové náklady - tedy s tím, co za něj odvede firma - jsou asi 160 000. V čistém dostane dejme tomu 90 tisíc a odvádí státu 67 tisíc. Mám tam započtenou tedy už slevu na poplatníka,” počítá konkrétní případ Nikola Žítková. Ovšem „ajťák“ jako OSVČ, který si fakturuje za měsíc taky 160 tisíc korun, dostane teoreticky v čistém 127 tisíc, pokračuje.Teoreticky píšeme proto, že záleží na skutečné výši jeho nákladů, které si odpočítává od výdajového paušálu.„Daňové zatížení se pohybuje okolo 13 procent. Z vyfakturovaných 160 000 odvádí státu měsíčně 21 000,“ říká Žítková. „Ti, kteří nemají žádné náklady, tak těm se to vyplatí královsky,“ glosuje ekonom Stroukal.Kdyby se takový živnostník přihlásil k paušální dani, byl by na tom ještě líp. „V takovém případě by odváděl státu ne nějakých 21 000, ale jen 16 000 korun měsíčně,“ upozorňuje Nikola Žítková.Problém podle Dominika Stroukala je, že za nízké odvody dostávají vysokopříjmoví OSVČ neadekvátně vysoké penze. „Devadesátková myšlenka byla, že pokud člověk dělá sám na sebe, tak se dokáže víc sám o sebe postarat. Zatímco zaměstnance budeme chránit a necháme je zaplatit vysoké sociální a na konci dostanou důchody, tak OSVČ klidně, ať si investuje do akcií a nic mu nedáme. Nakonec jsme ale zjistili, že dáváme i jim.“Systém tak podle ekonoma z Metropolitní univerzity není spravedlivý. „Z každé koruny, kterou odvede OSVČ, dostává v důchodovém průběžném systému výrazně vyšší zhodnocení než zaměstnanec,“ komentuje Stroukal Ve vatě.Daň z příjmu není zdaleka jediná, se kterou se poplatník během života potká. Do rozpočtu začíná de facto přispívat prostřednictvím daně z přidané hodnoty už v kojeneckém věku. „To máme sunar, který patří do snížené sazby DPH 12 procent, plenky máme zase v 21% sazbě. Hračky a oblečení máme taky v základní sazbě,“ vypočítává Žítková.Kdo je silný kuřák, hodně pije alkohol, odvádí státu významné částky na tzv. dani z hříchu neboli spotřební dani. „Krabička cigaret stojí 150 Kč, tam máme spotřební daň 88 Kč, ‚dépéháčko‘ 26 Kč, takže my vlastně zaplatíme nějakých 76 procent z ceny cigaret státu. U piva máme ‚spotřebku‘ téměř 21 procent,“ říká Nikola Žítková.„Čím tvrdší pijan levnějšího pití jste, tím platíte víc. Ze čtyřicetiprocentní levné vodky se stát napapá hezky. Když člověk pije nějaký fajnový pití, nějaký likérek, tak tam si stát tolik nesebere,“ glosuje Stroukal.Co se týče benzinu, odvádíme zhruba poloviny jeho ceny státu. Když stojí litr 40 Kč, tak spotřební daň činí 13 Kč, DPH sedm korun k tomu.Jen málo přispívá do rozpočtu výnos z daně z nemovitosti. „U nás je daň z nemovitosti dokonce tak nízká, že se debatuje o tom, jestli ji nezrušit, jestli ten náklad na výběr té daně není tak velký, že se to ani nevyplatí,“ upozornil Stroukal.*****Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

Pokud nepřijde reforma, čeká Čechy omezení a zhoršení kvality zdravotní péče. Čekací lhůty jako ve Velké Británii a operace v lacinějších zahraničních zemích, varuje v podcastu Ve vatě ekonomka Jana Matesová.Veřejné zdravotnictví přestává zvládat. Náklady na péči převyšují vybrané pojistné. Čekací lhůty na důležitá vyšetření či operace se počítají nezřídka na měsíce. A část lékařů si nechá od pacientů platit „bokem“ mimo pojišťovny.„Na to, jaké do něj jdou peníze, vykazuje české zdravotnictví úžasné výsledky. Mnoho podstatně bohatších vyspělých zemí nám českou péči závidí,“ podotýká na úvod Jana Matesová. Pokud však nepřijde reforma, čeká Čechy omezení a zhoršení kvality zdravotní péče, varuje a jako odstrašující příklad dává Velkou Británii.„Už přinejmenším druhé desetiletí tam vypravují velká letadla pacientů, kteří letí na operaci třeba do Řecka. Nutnou dobu strávíte na lůžku v Řecku, pak vás zase jiné letadlo vypravované národním zdravotním systémem dopraví zpátky do Británie a jdete si lehnout do postele. Tohle nás může čekat,“ popisuje v podcastu Ve vatě.Kdo ve Velké Británii spoléhá na péči hrazenou z veřejného pojištění, na ošetření si počká, a to velmi dlouho. „Na opravu zubního kazu dítě v Británii čeká až pět let. Když máte angínu, tak průměrná čekací lhůta na praktika jsou tři týdny,“ líčí Matesová.Kdo si to může dovolit, platí si soukromé zdravotní pojištění. Zbytek je odkázán na horší a pomalejší služby veřejného systému nebo pomoc různých veřejných spolků a neziskovek. „Systém zdravotní péče ve Spojeném království je docela pravděpodobný scénář, co budeme mít u nás za dvacet třicet let,“ popisuje ekonomka v podcastu, co se stane, pokud se systém nezmění.Válek chce zavést soukromé pojištěníTaké tuzemský ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) chce v Česku zavést komerční zdravotní pojištění.„Jestli tohle bude umožněno v České republice, zatím je proti tomu veliký odpor i mezi některými politickými stranami, tak o tom určitě uvažujte. Hlavně s nějakým předstihem, než na vás dolehnou zdravotní potíže. Když se začnete pojišťovat ve věku 60 let, tak už to pojistné bude drahé,“ doporučuje Jana Matesová, jak se zajistit v „děravém“ systému.Veřejné zdravotní pojištění letos hospodaří s více než 500 miliardami korun, za 10 let se náklady více než zdvojnásobily. Zdravotní pojištění si odvádí 4,5 milionu lidí, zatímco za více než šest milionů (děti, důchodci, matky na rodičovské, nezaměstnaní) hradí pojištění stát.Systém však nelícuje. „Současný příspěvek státu je 2 085 Kč na pojištěnce. V letošním roce 25 000 na člověka ročně, ale průměrný náklad na léčbu jednoho pacienta je 55 000, zbytek se tedy musí doplatit rozdělením od těch ostatních, kteří platí zdravotní pojištění, anebo z jiných kapitol státního rozpočtu,“ vysvětluje Jana Matesová.Za registraci tisícovku, ale regulační poplatek vadíDalší výzva celého systému je personální, dodává ekonomka. „Dosud bylo zdravotnictví dotované přesčasovou prací lékařů a zhruba do roku 2016 až 2017 i sestřiček. Ti to drželi, ale nová mladá generace lékařů už není ochotná pracovat za normální úvazek jakkoliv dlouho a ani za platby přesčasů není ochotná pracovat 100 hodin týdně.“Ekonomové se shodují, že je potřeba do systému dostat více peněz ze soukromých zdrojů. Peníze poplatníků tečou doktorům napřímo už nyní, bez pojišťovny. „Soukromé peníze tam plynou už teď, ale neplynou tam transparentně. Lidé třeba hledají ambulantního specialistu nebo praktika. A najdou v okolí jedině takového, který řekne, že vstupní prohlídka je za tisíc korun nebo za dva tisíce. Začínalo to kdysi u gynekologů, dnes je to u kdekoho,“ všímá si Matesová.Praktického lékaře podle dat ministerstva zdravotnictví nemá přes 920 tisíc lidí, z toho 131 tisíc dětí. Za registraci platí podle průzkumu zhruba každý třetí pacient.Minimem pro vylepšení bilance zdravotnictví by podle ekonomky bylo obnovení regulačního poplatku v ordinacích. „Regulačním poplatek by teď byl třeba 70 až 80 Kč, tedy zhruba dva a půl lahváče desítky. Pokud na to strany, které tvrdí, že zastupují sociálně slabší část voličů, nepřistoupí, budou sociálně slabší proti sobě. Ti bohatší se zařídí sami,“ říká Jana Matesová v podcastu.Za léky platíme pakatelNevyhnutelné bude podle ní i navýšení spoluúčasti u léků. Tu máme zastropovanou u osob nad 70 let na 500 korunách. Ti, kteří v tomto kalendářním roce dosáhnou aspoň 65 a všichni invalidé, ji mají zastropovanou na tisíci korunách. A všichni ostatní mají strop na pěti tisících.Reformovat zaslouží i neefektivní systém nemocnic. „Moderní přístroje na diagnostiku jsou obrovsky drahé. Gama nůž, radiologické ultrazvuky, cétéčka nemůžete mít v každé nemocnici. Ale tam, kde jsou, by měly jet sedm dní v týdnu, 24 hodin denně. Ležící pacienti tam jedou v noci nebo je tam navážejí sanitky z domů s pečovatelskou službou,“ navrhuje Jana Matesová.Zeštíhlení počtu nemocnic by podle ekonomky zlepšilo i kvalitu péče. „Lékař, který vykoná šest operací určitého typu za rok, prostě není lékař, ke kterému byste s důvěrou šli. Vy chcete k někomu, kdo jich udělá ročně třeba padesát.“*****Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

Podle dat serveru Sreality vzrostly za poslední tři roky ceny nájmu malých bytů o 28 %, u velkých bytů o 22 % a v rodinných domech skoro o 14 %. S takovým tempem zdražování nestíhají mzdy kvůli vysoké inflaci posledních let držet krok.„S příchodem inflační vlny a energetické krize nárůst reálných mezd v podstatě nestíhá nárůst nájmů.  Napětí nám vzniká ve všech souvisejících věcech, které s nájmy musíme hradit. Energie a veškeré poplatky, fond oprav, který nemůže být logicky levnější, pokud nám materiály vyskočily za poslední tři roky řádově o desítky procent,“ vypočítává v podcastu Ve vatě Libor Ostatek, expert na financování bydlení.Jen za poslední rok zdražily nájmy v malých bytech o 5,7 %, v těch velkých o 5,1 % a v rodinných domech o 6,8 %. Tempem kolem pěti procent bude růst cen pokračovat i v příštím roce, odhaduje Ostatek.Po covidu ceny realit prakticky explodovaly a hypotéky podražily. Kdo nedosáhl na vlastní byt, vzal zavděk nájmem. Zatímco v roce 2011 bydlelo v nájemním 1,9 milionů lidí, teď už je to 2,5 milionu Čechů, plyne z analýzy Erste Group. Kvůli přetlaku zájmu si majitelé nájemních bytů mohou ceny diktovat.Víc singles, míň levných nájmůLibor Ostatek přidává další důvody rostoucích cen nájemního bydlení: „Štěpí se rodiny, poptávky singles je daleko více. Druhá věc je, že poslední dva tři roky přešlapujeme ve smyslu pořízení vlastnického bydlení. Posouvá se věk, kdy si můžeme pořídit vlastnické bydlení, minimálně o pět let. Před lety to šlo celkem v pohodě už kolem třicátého roku věku, tak dneska se posouváme k nějakým 35 letům,“ odhaduje odborník z Broker Consulting a Golem Finance.Přestože cena pronájmů za poslední roky vzrostla, mají majitelé své nemovitosti rychle pronajaté. Průměrná inzertní doba u malých bytů byla v období do července do září tohoto roku 34 dní, vyplývá z analýzy realitního portálu Sreality.cz.„V Praze velmi rychle pronajmete malý byt, ale budete déle hledat nové nájemníky do velkých bytů. Nejrychleji malý i velký byt aktuálně pronajmete v Jihomoravském, Plzeňském a Středočeském kraji,“ říká Štěpán Matějka, datový analytik Sreality.Počet nabídek pronájmů: nulaV prstenci kolem Prahy je nabídka tristní. „Třeba Mníšek pod Brdy, tam je nula bytů k pronájmu. Benešov nebo Beroun taky není žádná sláva. Dřív byl typický postup - odcházím z nájmu z Prahy do vlastnického bydlení například do středních Čech. A teď lidi odchází z nájmu do levnějšího nájmu do středních Čech,“ komentuje Ostatek.Napětí na trhu bydlení je zjevné, mluví se o fenoménu „housing stres“ neboli stresu z nákladů na bydlení. Podle nové studie OSN, která zkoumala 38 zemí včetně Česka, ho zažívá už třetina domácností s nižšími příjmy. Znamená to, že za nájem, energie či poplatky utratí v souhrnu více než 30 % svého čistého příjmu.V některých zemích, jako je Estonsko, Francie, Island a Itálie,  tyto náklady spolknou  přibližně 60–70 % příjmů domácností pod hranicí chudoby. V Rumunsku a Srbsku je to kvůli nízkým mzdám ještě víc, přes  80 %. Česko se, když poměřujeme výši příjmů a výši nájmů, nachází zhruba v polovině žebříčku.Čas koupit vlastní byt se blíží, říká expert“My se pohybujeme na 40 %. V Praze to vychází někde pod 50 procenty. Mezi evropskými městy je na tom absolutně nejlépe Vídeň, kde dávají na bydlení 15 - 20% čistých příjmů, pak Kodaň, Amsterdam, severské země, kde se náklady pohybují kolem 20, 25 % čistých příjmů. Mnichov je kolem 30 %. “ vypočítává Libor Ostatek z Broker Trust a Golem Finance.Podle Libora Ostatka se ale dostupnost nájmů může v dohlednu zlepšit. Až se pro vlastní bydlení rozhoupou lidé dočasně bydlící v podnájmu, část nabídky se uvolní.  Čas, kdy lidé odkládali nákup „vlastní cihly“, podle něj brzy skončí.„Lidi na „spořáku“ nedostanou skoro nic, navíc se říká, že nemovitosti budou zdražovat a hypotéky se dostaly pod 5 %. Lidi si řeknou, už je čas.  Už to pomalu spíná a příští rok se to projeví,“ odhaduje hypoteční odborník ze společnosti Broker Trust.*****Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

Levné investice na pár kliků přes mobil můžou skrývat celou řadu poplatků. Poskytovatelé vás mohou „zkásnout“ za to, že nic neděláte.  Dejte si pozor na ty, kdo inzerují nulové poplatky, radí podcast Ve vatě. Investovat přes aplikace jde například s online brokerem anebo s robo-advisory. U „robotů“ si klient nespravuje portfolio sám. Řídí mu ho určitý algoritmus, třeba podle toho jak rizikově chce člověk investovat. Podle analytičky One Family Office Anny Píchové je to dobrá varianta pro začátečníky.„Kdo chce někam jenom pravidelně posílat peníze, nechce investování věnovat moc energie, tak nejvíc uživatelsky příjemné jsou určitě roboadvisory aplikace. Tady vyhraje Portu,“ doporučuje analytička Anna Píchová z One Family Office aplikaci z dílny Wood and Company. Další známou platformou tohotu typu je Fondee, kterou nadávno koupila skupina Direct.Pro ty, kteří si s investicemi chtějí víc hrát, jsou tu online brokeři. Například XTB, Degiro, Patria s aplikací Indigo nebo Interactive Brokers. Ty umí zprostředkovat nákup aktiv, ale strategii si každý řídí sám.„Pro ty, kdo to myslí vážně a angličina pro ně není překážou, bych doporučila Interactive Brokers. Když víte, že vám to portfolio bude v čase růst, máte tam k dispozici spoustu nástrojů, různé dluhopisy, různé zahraniční fondy, případně opce,“ doporučuje Píchová. Speciální investiční aplikace, v nichž lze třeba akcie nakupovat na pár kliků, uvedly v posledních měsících na trh Česká spořitelna, Air Bank, Creditas nebo Raiffeisenbank.Aplikace jsou low-costovou cestou k investicím. Poplatky se ale u různých poskytovatelů a investic mohou lišit. U dlouhodobého investování můžou investora připravit o citelnou část výnosů. Někteří brokeři inzerují investice dokonce bez poplatků. „Pokud budou inzerovat, že mají nulové poplatky, ptejte se, na čem tedy vydělávají peníze. A jestli tedy aplikace přežije pár let bez toho, aniž by do ní investoři „sypali“. Pokud do něčeho dáte peníze, samozřejmě chcete, aby to byl udržitelný byznys,“ radí Píchová v podcastu Ve vatě.Nic není zadarmoNa čem nízkonákladové platformy tedy vydělávají, když ne na poplatcích? Podle Píchové inkasují brokeři jako Trading 212, XTB, eToro či Saxo Bank například za konverzi měn. Zatímco české akciové tituly jako ČEZ či Kofolu si lze koupit v domácí měně, většinu světových akcií či fondů lze pořídit jen v dolarech či eurech, na které si koruny musíme směnit.„Většina z těch institucí píše, že má směny zadarmo, což je pravda, jsou bez poplatku, nicméně je tam tzv. spread (rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou, pozn.red.).  Ke středovému kurzu si přerážejí nějaké desetinky procenta,“ varuje Píchová.V aplikacích se můžete setkat se dvěma základními typy poplatků. Buď platíte určité procento z celého majetku ročně anebo za každou transakci, kterou uděláte. „U online brokerů čím víc operací děláte a v čím větším objemu, tím více platíte. U robo-advisory je fixní poplatek většinou na roční bázi, například zaplatíte 1 % ročně z celého vašeho majetku za to, že se vám ten advisor stará o vaše portfolio,“ vysvětluje analytička.U některých brokerů, například u Patrie, si lze poplatky snížit, když investujete pravidelně a dlouhodobě. Setkat se můžeme i s poplatky za neaktivitu. Pokud například na XTB za celý rok neotevřete nebo neuzavřete pozici a během posledních 90 dnů tam nevložíte finanční prostředky, tak se vám každý měsíc naúčtuje poplatek za vedení účtu ve výši 10 eur.„K tradingu, abychom si koupili něco i ze srandy láká každá z aplikací. Nejvíc XTB, Trading 212 nebo třeba Saxo Bank,“ komentuje  Anna Píchová.Některé „apky“ vypadají jako z devadesátekVýše poplatků by neměla být jediným kritériem pro výběr investiční aplikace. Důležitá je snadná obsluha. „FIO Banku má spoustu investorů rádo s ohledem na poplatky. Nicméně jí vyčítají hodně zastaralé rozhraní. Jestli máte nostalgii na devadesátky, tak to je aplikace pro vás. U Patrie je uživatelská přívětivost o hodně lepší,“ má za to expertka podcastu Ve vatě.Kdo hledá inspiraci u různých finančních influencerů, může narazit. „Na své sociální sítě dají link, že doporučují tady tu aplikaci a pak z toho mají nějaký příjem. Brát to čistě jako inspiraci a ne jen slepě klikat,“ radí Píchová.Pozor na licenciPři výběru poskytovatele je důležité si zkontrolovat, zda má licenci České národní banky. „Populární Trading 212 je registrován na Kypru, XTB původně vznikla v Polsku, ale oba jsou to licencované subjekty.  Nabízí investování s velmi nízkými poplatky, ale pozor na spready a  „céefdéčka“ (CFD), abyste se nepřeklikli a nekoupili něco, co jste  nechtěli.“CFD (contract for difference, pozn.red.) jsou finanční deriváty, které umožňují investovat do měn, indexů a jiných aktiv, aniž byste se stali jejich vlastníkem. Zisk realizujete, když se cena aktiva změní. Varování před nechtěnými nákupy CFD se týká i e-Toro, taktéž licencovaného na Kypru.Velmi populární je litevský Revolut, což je bankovní a platební aplikace. „Tam jsou velmi výhodné směny. Když cestujete, potřebujete si vyměnit peníze, zaplatit v zahraničí kartou. Mají investiční aplikaci, s velmi nízkými poplatky.“*****Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

Mzdy v tuzemsku konečně začaly zahlazovat inflační škody. V reálu teď porostou slušným tempem, přesto ani příští rok zub nedorovnají. Až v roce 2026 si za mzdu koupíme totéž co před covidem. „Sedm ztracených let,“ komentuje ekonom Dominik Stroukal.Částky na českých výplatnicích setrvale rostou. Loni v průměru o 8 %. Za poslední tři roky celkem o 19 %, za pět let o 35 % a za poslední dekádu dokonce v souhrnu o 72 %. Čeští zaměstnanci by se mohli radovat – nebýt výjimečné inflace, která zejména Česko potrápila v posledních třech letech.„Vidle do toho hodila inflace, protože tenhle náš dlouhodobý růst snížila v reálném vyjádření tím, že věci kolem nás začaly být významně dražší,“ připomíná v podcastu Ve vatě Dominik Stroukal, ekonom z Metropolitní univerzity Praha a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV).Mzdy se v reálném vyjádření (tedy s ohledem na to, co si za výdělek můžeme koupit) vrátily o sedm let zpátky. „Za svoji výplatu si můžeme pořídit stejný nákupní košík jako v roce 2017. To je velice smutné,“ konstatuje Stroukal.Dopady inflace, kterou Česko dlouhé dekády nezažilo, už zhruba rok začínáme odmazávat. Úplně ale ztrátu nedoženeme ani letos, ani napřesrok, ale až v roce 2026. „Z čísel Ministerstva financí vyplývá, že v přespříštím roce, tedy v roce 2026, podle toho, jak se ekonomika bude vyvíjet, by mohla nastat situace, kdy se v médiích objeví zpráva, že jsme se konečně dostali na předpandemickou úroveň, tedy na úroveň čtvrtého kvartálu 2019,“ avizuje ekonom.Konečně budou mzdy zpátky. Ale v roce 2019Ministerstvo financí očekává, že by mzdy měly růst o 7,1 % v letošním a o 6,4 % v příštím roce. Inflace už bude nízká, odhadují se 2,3 %. V reálu tedy mzdy porostou o 4,8 % letos a 4,1 % v roce 2025.„To by nám mělo stačit k tomu, abychom se v roce 2026 vrátili zpátky. Zpátky do roku 2019. Sedm ztracených let v krásném 21. století se všemi různými technologiemi. Je to smutné. Byla to obrovská katastrofa a tohle jsou její náklady,“ ohlíží se ekonom za inflační epizodou.Kvůli nebývalé inflaci u nás propadly platy nejvíce ve veřejném sektoru. I proto nyní sílí tlaky na vládu, aby například učitelům propad kompenzovala. Nejhůře ze zaměstnanců státu ale dopadli hasiči. V reálu si mohou za svůj plat koupit skoro o čtvrtinu méně než v roce 2019.Nejhůř to odnesli hasiči, vydělali ajťáci a energetika„Snadno se řekne, že chceme nižší platy ve veřejném sektoru, že by se tam mělo škrtat, ale na druhou stranu potom zase všichni chceme, aby parádně fungovaly služby,“ míní Stroukal. Slušný růst mezd udrželi například pracovníci v IT a v energetice. V průmyslu rostly mzdy o 7,5 %, ve vzdělávání jen o 2 %.Dotažení západních mezd se vzdálilo, česká inflace patřila k nejvyšším v Evropě, mzdy tak v reálu v posledních letech klesaly. „Když se podíváme na naše bohatší sousedy, tak do Rakouska bychom potřebovali přidat víc než jednou tolik, do Německa zhruba jednou tolik. V tabulce nominálních mezd jsme pětatřicátí. Jsme na tom samozřejmě líp než Slováci, kteří jsou zhruba nějakých šest příček pod námi. V Polsku je průměrná mzda už vyšší než u nás. Ale v hrubém, v čistém vyjádření jsme pořád ještě výš,“ porovnává mzdové podmínky Stroukal.„Nejchudší země rostou nejrychleji, jdou z nižšího základu, když u nejnižší mzdy přidáme tisícovku, tak je to v procentech víc, než když ji přidáme Lucemburčanům,“ vysvětluje ekonom NERV. Za posledních deset let rostou nejrychleji mzdy Rumunům, třikrát rychleji než Čechům. „Chudším“ Slovákům se v poledních letech paradoxně přidávalo o něco pomaleji než v ČR.Kdo mění práci, dostane přidánoVe druhém čtvrtletí letošního roku činila průměrná hrubá mzda 45 854 korun. Medián, tedy střední hodnota mezd, vystoupal na 38 529 korun. Osmdesát procent zaměstnanců pobíralo mzdu mezi 20 652 a 75 570 korunami.Kdyby Češi častěji měnili práci, měli by mzdy vyšší, prokazují propojená data Ministerstva práce a sociálních věcí a Úřadů práce. Analýza zkoumala vývoj mezd 62 tisíc lidí, kteří pobírali podporu v nezaměstnanosti. A ukázala, že muži si po výpovědi finančně polepší o osm procent a o šest procent, pokud odejdou z vlastního popudu. Ženy po výpovědi dostanou na nové pozici přidáno zhruba 10 %.„Velká část zvyšování mezd se odehrává, když přeskakuješ z práce do práce. A v tom jsme relativně nejhorší široko daleko. Pokud bráníme nesmyslně lidem v tom, aby odešli do jiné práce, a tím získali možnost mít vyšší mzdu, je to škoda,“ míní Stroukal.O rozhýbání pracovního trhu, který aktuálně nabízí zhruba 200 tisíc volných míst, se pokouší „flexinovela“ zákoníku práce z dílny Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), která už prošla prvním čtením. Dát zaměstnanci výpověď má být nově snazší, zároveň začnou výpovědní lhůty nově běžet už se dnem doručení.Máme vědět, kolik bere kolega?Zároveň chce tým ministra práce Jurečky zvednout během prvních dvou měsíců podporu v nezaměstnanosti, a to významně. Později se má naopak rychle krátit. Na výši mezd zázračný efekt Stroukal neočekává. „Já nečekám zázraky,“ řekl s tím, že pozitivně vnímá snahu o větší tlak na rekvalifikace nezaměstnaných. Kvituje také, že chce novela srovnat podmínky pro lidi, kteří jsou vyhození a kteří odchází za novou prací dobrovolně – ti jsou dosud na podpoře penalizování.Dopad na výši mezd bude mít také evropská směrnice o zveřejňování výše výplat. Ta bude muset platit i v Česku. Podle Stroukala ji ale firmy mohou obcházet. „Když chceš někomu přidat, aby sis ho udržela, ale nechceš, aby to ostatní viděli, tak si občas ke mzdě něco dofakturuje. Dodává na svoje IČO nějakou službu zaměstnavateli. Nebo mu dáš CCSku na benzin, aby mohl jezdit zadarmo, nebo mu zaplatíš dovolenou.“*****Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

Když pominula pandemie a energokrize, začala Evropa zase více utrácet. Ale Češi ne. Ti dál spoří jako o život. Z každé tisícovky odloží průměrně 180 korun. „Míra úspor je extrémní, spoří ale zlomek lidí,“ říká ekonomka Matesová.Na běžných účtech celkem 1,4 bilionu korun. Jeden bilion na těch spořicích a další bilion na termínovaných. Plus peníze v penzijním a stavebním spoření. České úspory zůstávají v průměru dál vysoké, zatímco Evropa se už vrátila k „normálnější“ předcovidové míře úspor.„Míra úspor (kolik procent z čistého příjmu ušetříme, pozn.red.) je extrémní v porovnání s předchozí historií českých domácností, protože dlouhodobě byla průměrná míra úspor asi 12 procent z čistých příjmů ročně. V době covidu, když se zavřely obchody, vyskočila dramaticky asi na 18 procent, pak mírně klesla a začala růst znovu,“ nastiňuje v podcastu Ve vatě průběh spoření v tuzemsku ekonomka Jana Matesová.Průměrný Čech nyní z každé tisícovky ušetří zhruba 180 Kč, průměr Evropské unie je „jen“ 140 korun. České domácnosti měly v roce 2022 dokonce druhou nejvyšší míru úspor po Německu (19,91 %). Na opačný konec porovnání se dostaly Řecko (–4,03 %) a Polsko (-0,77 %). Výdaje na spotřebu domácností zde tedy byly vyšší než jejich disponibilní příjmy.Na typickém českém účtu leží podle nedávného šetření banky Creditas aktuálně zhruba 330 000 Kč. Úspory však nepřibývají všem, polovina domácnosti neuspoří víc než 2000 měsíčně. Zhruba 16 procent lidí neušetří měsíčně víc než pětistovku. Celkem šesti procentům domácností nestačí na pokrytí potřeb ani to, co vydělají.Naopak 13 procent domácností ušetří opravdu hodně a právě ty táhnou vysokou průměrnou míru úspor české populace nahoru.Proč se české úspory tolik nafoukly? Pod vlivem nedávných šoků má řada lidí obavy z budoucnosti. Český střadatel má totiž za sebou náročné období – dvojcifernou inflaci pocítil dlouhý rok a půl. Za tisícovku odloženou na Vánoce 2019 si dneska koupí zboží ani ne za sedm stovek.„Zhruba třetina populace spoří, aby měla rezervu. Všichni se poučili, že je potřeba myslet do budoucna. Všichni kromě generace do 26 let, to je generace, která nemyslí do budoucnosti. Peníze nabyl, peníze pozbyl za cokoliv,“ míní Matesová.Čerstvý výhled Mezinárodního měnového fondu říká, že celou eurozónu v příštích pěti letech nečeká růst větší než 1,2 procenta. „Jsme v depresi. Nepočítali jsme s tím, že se změní světový řád. Nepočítali jsme s tím, že se najednou věci, které jsme považovali za naprosto automaticky dostupné i finančně, jako jsou energie, budou najednou velmi drahé,“ konstatuje někdejší zástupkyně Česka při Světové bance Jana Matesová.Ze spořicích účtů se Čechům nechceDalší důvod extrémních českých úspor jsou vysoké úrokové sazby. Ty jednak zlepšily výnosy spořicích produktů, ale taky zdražily hypotéky. „Část lidí, která si spořila na bydlení, najednou zjistila, že se svým příjmem na hypotéku nedosáhne buď vůbec nebo jen na menší a velmi drahou,“ říká ekonomka. A tyto úspory zatím odpočívají na účtech, než hypotéky zlevní.Díky vyšším sazbám mají dosud zároveň české domácnosti solidní sazby na spořicích a termínovaných účtech. Třebaže postupně klesají, dlouho nabízely srovnatelné zhodnocení s rizikovějšími investičními produkty, které jsou v Česku stále výrazně méně populární než spoření.Nejčastějším způsobem ukládání peněz zůstávají běžné účty, které však nabízejí prakticky nulový úrok. Vysoká inflace střadatele v posledních třech letech přece jen trochu vyškolila a lidé začali pro své peníze hledat lepší zhodnocení.Z běžných účtů, jak plyne z dat ČNB, odplynulo během tří inflačních let zhruba 240 miliard na současných 1,41 bilionu korun. Největší přesun proběhl směrem k termínovaným vkladům, které za uplynulé tři roky narostly o 500 miliard na jeden bilion korun. Přibyly i úspory na spořicích účtech.Bohatí spotřebu neroztočíNaděje ekonomů, že se s poklesem úrokových sazeb opět roztočí skomírající spotřeba, jsou ale podle Jany Matesové liché. „Jedna malá skupina je velmi bohatá a ta nenakupuje ty páté tepláky. Ta nakupuje investiční produkty všeho druhu, protože někam ukládá peníze,“ domnívá se.Spotřeba se podle Jany Matesové dlouho nemusí vrátit na předpandemickou úroveň. „Budou Vánoce a potom budou povánoční výprodeje, takže tržby vzrostou, ale co bude potom? Na úrovně před pandemií se u většiny zboží spotřeba nemusí vrátit.“Podle Matesové to však není nižší spotřeba, která ekonomiku táhne dolů. „Nakopávat ekonomiku spotřebou, to je velmi krátkodobé a může se klidně stát, že budeme nakopávat úplně jiné ekonomiky. To je jak s tou daní na tiché víno, 70 až 80 procent tichého vína na českém trhu je z dovozu, takže když budou Češi více pít, tak podporují vinaře z jiných zemí.“*****Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

I přes snížení sazeb ČNB, zatím hypotéky zlevňují pomalu a úvěry se nabízejí s cenou těsně pod pět procent. Na přelomu roku, by ale mělo přijít výraznější zlevnění, předpovídá v podcastu Ve vatě hypoteční expert Libor Ostatek.Když Česká národní banka začala loni v prosinci snižovat sazby, klienti čekali, že to brzy poznají i na cenách hypoték. To se ale nestalo. Podle hypotečního experta Broker Trust a Golem Finance Libora Ostatka k tomu vedou tři důvody.Hypotéky už jsou vyprodanéZaprvé, banky nemají důvod ceny snižovat. Po období zamrzlého trhu se zájem o úvěry na bydlení zase zvyšuje. Je teprve říjen a banky už „vyprodaly“ objem hypoték, který si ve svých optimistických scénářích kreslily až na konec prosince. „Banky mají zaplněné výrobní linky, většina z nich má splněný plán letošního roku. A poptávku po hypotékách zpracovávají těžko, nabrat kvalifikované lidi trvá.“Od ledna se ale objemy začnou plnit nanovo. S tím přijde pokles cen, míní Ostatek. „V prosinci se provoz zklidní, žádostí je méně. Nejrazantnější snížení úrokových sazeb, pokud nebude výrazně narůstat cena zdrojů, což je ve hvězdách, by mělo  přijít na přelomu roku, možná ještě v prosinci.“Levné peníze už zase nejsouCena peněz na finančním trhu je druhý důvod, proč banky s důraznějšími slevami otálejí. Právě cena peněz, které si banky předkoupí na tři, pět nebo deset let, určuje do značné míry cenotvorbu hypoték pro klienty. Dost ale kolísá.Zkraje roku byly tyto tzv. dlouhé peníze, kterými se banky zajištují, aby měly na dlouhodobé hypotéky, levné. Banky si tak podle Libora Ostatka přišly na slušné marže. Nyní jde ale cena těchto peněz naopak nahoru. „V únoru byla marže skutečně velmi zajímavá, protože cena zdrojů byla někde kolem tří a půl procenta, ale už v březnu byla cena dlouhodobých peněz o 0, 8 % vyšší. Takže  v období března až června byla marže zase nižší.“Banky si účtují marži na rizikoTřetí důvod, který brzdí rychlejší snižování hyposazeb, jsou podle Ostatka nové podmínky na hypotečním trhu, které platí od září. Klient, který banku opustí ještě před koncem fixace, jim jako náhradu zaplatí 1 % ze zbývající jistiny úvěru. Změna má omezit takzvanou hypoteční turistiku.„Ta sankce je stanovená výrazně nízko a extrémně ve prospěch spotřebitele. Postavili jsme do velkého komfortu zákazníka, ale tou velmi nízkou náhradou jsme zapříčinili to, že ta „daň“ bude přenášena na úplně každou novou hypotéku a na úplně každou refixovanou hypotéku,“ míní Ostatek.Banky teď podle něj k cenám hypotéky přirážejí „marži na riziko“.  Ta zdražuje hypotéky až o půl procentního bodu, odhaduje Ostatek. „To riziko v podstatě navyšuje úrokovou sazbu a já bych si troufnul říct v řádu 0,3–0,5 %.“Už ve druhé bance můžete dostat slevu„Vysoké marže“ u hypoték kritizoval před čase v rozhovoru pro SZ Byznys guvernér ČNB Aleš Michl. „Nejlepší odpověď lidí na vyšší sazbu je obejít dvě tři banky. Kdo chce hypotéku, ať si vezme dovolenou v práci, srovná si v tabulce sazby a pak vezme banku, která je pro něj nejlepší,“ vzkázal klientům.Obejít více v bank a předložit jim nabídku od konkurence může ve vyjednávání o ceně pomoci, míní Libor Ostatek. Zvlášť když jde o bonitního klienta. „Tam je vždycky prostor, zvlášť když jdu jako klient z ulice na pobočku. Ta první nabídka je vždycky  řádově o desetiny vyšší. A to, co můžu usmlouvat, se může pohybovat klidně níž o 0,3 procenta, výjimkou není ani o půl procenta.“Hypoteční sazba ale není jediné kritérium, podle kterého je dobré se rozhodovat. „Je to, jako kdybych chtěl třeba auto, ale byl bych schopný porovnat jenom barvu a vybrat si, jestli chci jezdit na benzín, dieselem nebo elektromobil,“ myslí si hypoteční specialista společnosti Taurum Tomáš Rusňák.Na sazby si klienti zvykly, ale nemají úspory„Klasický spotřebitel si dokáže porovnat jak na něj  banka působí, úrokovou sazbu, RPSN, ale už nezná metodiku těch bank. Nedokáže spočítat svoji bonitu, protože pokud není zaměstnanec, ale podnikatel, použije příjmy z pronájmů, mateřskou, rodičovskou, tak to každá banka počítá úplně jinak. Neví, jak banka bude řešit jeho stávající závazky, jak mají nastavený interně parametry DTI a DSTI,“ vypočítává Tomáš Rusňák.Právě bonita klienta hraje při vyjednávání o hypotéce v bance větší roli než výše úroku. Podle průzkumu od společnosti KRUK si přes mírné snížení úrokových sazeb dnes nemůže hypotéku dovolit 10 % lidí. U průměrné hypotéky za 3,6 milionu totiž musí „vytáhnout z kapsy“ akontaci 720 tisíc nebo 360 tisíc (výjimka pro mladší žadatele).„Spotřebitelé si na úrokovou sazbu zvykli, ale čím máme větší problémy, je prokazatelnost příjmů některých těch lidí. Bonita je za mě ten největší oříšek. Z mé praxe vidím, že  třetina, možná 40 % případů, jde  na metodickou výjimku, že standardně by ten případ neměl šanci v bance projít,“ míní Tomáš Rusňák.*****Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

Norské fondy, fond Nadace Alfreda Nobela, Nadační fond univerzity Yale anebo Kanadský penzijní plán. Patří mezi největší správce aktiv na světě, které živí už několik generací penzistů nebo dekády výzkumu. Čím mohou inspirovat?Na začátku byl objev ropy v Norsku, dědictví po vynálezci dynamitu Alfrédu Nobelovi nebo štědré dary absolventů Yaleské univerzity. Kdyby peníze z pozůstalosti či z nerostného bohatství šikovně nezhodnotily ve fondech, patrně by z nich dnes nezbylo nic. Podobně jako z českého privatizačního fondu.Jenže stovky portoflio manažerů je fondech jsou ty Norské či Nobelovy zhodnocují jako perpetuum mobile. „Cílem u všech není vydělat co nejvíce peněz v jednom roce, ve dvou letech, 10 letech, ale zachovat majetek pro co nejdelší období.  Jejich investiční horizont je nekonečno,“ říká v podcastu Ve vatě analytička One Family Office Anna Píchová.Každý z fondů má svůj vlastní model investování. Přesto, že mají ve správě stovky miliard, můžou sloužit jako inspirace i pro drobné investory, a to ve třech aspektech. Investují dlouhodobě, do široké palety nástrojů a vybírají se z nich v rozumné výši.Kdo umí vybírat, má nekonečnou rentuFond Nobelovy nadace začal v roce 1901 fungovat v dnešních penězích s pěti miliardami korun. Švédský vynálezce si přál, aby šly peníze do bezpečných cenných papírů, to byly tehdy například dluhopisy kryté zlatem. Když ale hodnota fondu v čase klesala, musela se strategie proměnit.V současné době tvoří velkou část portfolia akcie firem, které nejsou veřejně obchodované, tzv. private equity nebo hedgeové fondy.  Dluhopisy tvoří 18 % portfolia. Zhodnocení se v posledních letech osciluje kolem 10 %.Na výplatu renty nobelistům spotřebuje nadace, která má nyní pod správou 13,3 miliard korun, zhruba 3,5 % celkové hodnoty majetku nadace. To je podle Píchové jedna z věcí, kterou se může inspirovat i malý investor. „Pokud se z portfolia vybírá nějakých 3–5 %, mělo by to doručovat nekonečnou rentu,“ říká, portfolio se takto totiž dokáže samo obnovovat.Průkopníci z YaleModel Yaleské univerzity je průkopnický do značné míry díky jeho nejslavnějšímu portfoliomanažerovi Davidu Svensonovi, který za 35 let kariéry dokázal doručovat průměrný výnos 13,5 %.Do portfolia začal zařazovat i private equity fondy, které investují do soukromých společností, které nejsou obchodovány na burze. Většinou fond nějakou firmu koupí, řídí, spravuje ji, a až ji zhodnotí, tak ji prodá. Svenson nakoupil i venture kapitálové fondy, které se zaměřují na mladé firmy, a taky hedgeové fondy.Strategie Yaleského nadačního fondu, který spravuje 41 miliard dolarů, je rizikovější než „u Nobelů“. Ale protože nejsou cílem firmy z burzy, není denní kolísání jejich hodnoty tolik vidět.I harvardská univerzita investuje. „Harvard je oproti Yale smutný příběh. Často se v posledních letech měnili portfolio manažeři.  Harvardu bývají vyčítáno náklady na řízení a výsledky nejsou úplně dobré. V posledních 10 letech se jejich portfolio zhodnotilo jenom o nějakých 5,3 %.“Tyto investice jsou otevřeny kvalifikovaným investorům, od určité výše majetku, inspirace se pro běžného investora hledá těžko. Ale jedno kopírovat lze. „Dlouhodobá vize a držení je strategie, která funguje,“ uvažuje Píchová.Jak se investuje pro norské důchodce?Norský penzijní fond byl otevřen v roce 1996, mimochodem až tři dekády poté, co Norové začali s těžbou ropy. Jde o vůbec největší fond na světě, který investuje do akcií.„Mají  72 % všech prostředků zainvestováno v akciích na veřejně obchodovaných trzích, všude po světě, ale neinvestují do norských firem, aby se diverzifikovali.  Nějakých 25% je v dluhopisech a v nástrojích peněžního trhu a malou část portfolia necelé 2 % tvoří nemovitosti a 0,1 % je v obnovitelných zdrojích,“ shrnuje Anna Píchová.Portfolio má objem skoro 1,7 bilionů dolarů. „Jejich strategie je investovat do velkých akcií, mají Microsoft, jehož jsou největším akcionářem, Apple, Nvidii, Alphabet, Amazon, Metu. Do první desítky se dostal i tchajwanský Semiconductor a evropské  Novonordisk a ASML,“ vyjmenovává analytička.  Obdobné diverzifikace mohou podle ní drobní investoři docílit jednoduše skrze ETF.Dlouhodobý výnos za celou existenci fondu je poměrně nízký, 6,3 %. Ve fondu je i česká stopa, a to ve formě akcií Komerční banky nebo Monety,  v minulosti i  Kofoly. „Norové“ dají v ve výběru firem na ESG kritéria, v září kvůli nim z portfolia vyškrtli zbrojaře General Dynamics.Kanadská inspiraceZhruba pětinu výnosů norských fondů  vyčerpá norský státní rozpočet. „Nicméně jsou tam pravidla, aby se to nezvrtlo a aby ten majetek a ta hodnota byla zachována hlavně pro ty budoucí generace, až ropa jednou dojde,“ podotýká Píchová.Taky Kanadský penzijní plán slouží pro výplatu důchodů.  Pravidelně do něj přitékají peníze z důchodových odvodů. „Za posledních 10 let zhodnotil o 9,2 % ročně v průměru, což je poměrně solidní na tu jeho velikost, protože je v něm nějakých 645 miliard dolarů,“ rekapituluje Píchová.Oproti norskému fondu, který se drží indexů, jsou kanadské penzijní fondy aktivním investorem. „Spravují zhruba 30 % akcií, mají také docela dost private equity, zhruba 13 % jsou kreditní investice, zhruba 8 % portfolia je v nemovitostech a dalších 8 % v  infrastrukturních projektech. Rozložení toho portfolia je inspirací,“ míní analytička.*****Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

Je pražská burza místo, kam investovat na důchod? Slabiny českého kapitálového trhu probere speciál investičního podcastu Ve vatě s šéfem Burzy Petrem Koblicem, investorem Ondřejem Tomkem a ekonomkou Janou Matesovou.Investiční podcast Ve vatě natáčel opět naživo s diváky v pražském Vnitroblocku. Tématem bylo tentokrát fungování českého kapitálového trhu.To, že Češi málo investují, se projeví na jejich finančním zázemí v penzi, ale i na bohatství celé ekonomiky. „Evropa klesá v počtu obyvatel a zároveň tu obyvatelé oproti Spojeným státům chudnou tím, že si investují míň. Za dvacet až třicet let tady můžeme očekávat větší množství chudších důchodců, ta ekonomika bude obecně chudší, nebude schopná reagovat. Vlády by do toho měly vstupovat nastavováním podmínek,“ říká jeden z hostů podcastu, investor Ondřej Tomek.Spolu s ním debatovali ekonomka Jana Matesová, někdejší zástupkyně Česka při Světové bance, a generální ředitel Burzy cenných papírů Petr Koblic. Videozáznam diskuze Ve vatě publikujeme na Seznam Zprávách v pondělí. Audio najdete ve všech podcastových aplikacích.*****Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.