Nový svět #128: Nenápadný půvab detektivek

Lidé čtou detektivky „od nepaměti“. Baví se jimi, odpočívají u nich, jsou zvědaví, kdo je vrah, a občas se trochu bojí…

Někteří velcí detektivové jsou nejen v našem civilizačním okruhu „světové pojmy“: Sherlock Holmes, Hercule Poirot, slečna Marplová – a není se čemu divit. Detektivní šarády jako Pes baskervillský, Smrt na Nilu nebo Vražda v Orient Expresu jsou i literárními majstrštyky svého druhu.

Poté, co se ve Spojených státech ve dvacátých letech minulého století vytvořila kolem časopisu Černá maska skupina nadaných autorů, povýšili detektivní žánr prostřednictvím tzv. drsné školy (hard-boiled school) na novou úroveň a stali se – kromě toho, že psali skvělé detektivky – i klasiky velké světové literatury: Dashiell Hammett, Raymond Chandler, Erle Stanley Gardner… Phila Marlowa zná, stejně jako Hercula Poirota, úplně každý, podobně jako – v Evropě – komisaře Maigreta.

Specifickým žánrem je tzv. severská detektivka či severská krimi – „romány o zločinu“ Maj Sjöwallové a Pera Wahlööa počínaje, temnými příběhy Joa Nesbøa konče.

Vynikající detektivky psali i někteří čeští autoři – Eduard Fiker, Jiří Marek, Josef Škvorecký, Václav Erben či Jaroslav Velinský. O nich je v našem letním detektivkovém speciálu také řeč.

Tak si nás, přátelé, poslechněte, užijte si to, nakupte si ty nejlepší detektivky a vzhůru do čtení. Je léto, takže – kdy jindy?

Vaši Martin, Michal a Mirek