Statisícová demonstrace na Staroměstském a Václavském náměstí nebyla jen důsledkem textových zpráv ministra zahraničí Macinky, které prezident Pavel označil za vydírání. Šlo maximálně o poslední kapku, kterou přetekl pohár trpělivosti části české veřejnosti s Babišovou vládou. O co šlo? Už řadu týdnů je část společnosti znejistěna z toho, kam se ubírá český stát. Začalo to reorientací zahraniční politiky a orientací na autoritativní režimy Slovenska a Maďarska. Zatímco část západních zemí a Polsko uvažuje o užší integraci bezpečnostní politiky, mluví český premiér stále o spolupráci s Maďary a Slováky ve V3. Jejich proputinovská politika nás ovšem tahá na Balkán, kde Češi nemají žádné zájmy. Stále víc se taky orientace těchto zemí na autoritativní režimy začíná projevovat v utužování vnitřní politiky. V Česku se to například demonstruje pokusem postátnit Českou televizi. V jistém smyslu je to spor mezi reprezentanty českých a uherských politických tradic. Nebo ještě jinak - mezi těmi, kteří chtějí stát posunout k autoritativním metodám řízení. Je na každém, co si vybere. Pražská demonstrace byla hlasitým NE těch, co nechtějí systém omezené demokracie.
