Je tu nová Devítiminutovka Klubu rváčů, ve které jsme se podívali na téma, které v české debatě zapadá a média mu nevěnují zvýšenou pozornost. Přitom jde o největší obchodní dohodu v historii Evropské unie, která pomůže i českému byznysu a průmyslu.
Oč jde: Evropská unie se před několika dny dohodla se státy Jižní Ameriky v uskupení zvaném Mercosur (Brazílie, Argentina, Paraguay, Uruguay a Bolívie) na vytvoření největší zóny volného obchodu na světě – trhu s více než 700 miliony lidí. Už dnes dosahuje vzájemný obchod hodnoty 111 miliard eur ročně, a to ještě před vstupem dohody v platnost.
Pro EU je to miliardový jackpot hned v několika rovinách.
Zaprvé: otevření nových trhů pro evropský průmysl, zejména strojírenství a automobilový průmysl.
Zadruhé: strategické suroviny – země Mercosuru disponují zhruba 40 % světové produkce lithia, klíčového kovu pro energetiku, baterie a obranný průmysl.
Zatřetí: geopolitický signál. Zatímco USA sázejí na cla a protekcionismus, EU dává najevo, že chce otevřený obchod a diverzifikaci. Navíc si tím Evropa sníží závislost na technologiích a surovinách z Číny.
Dohoda samozřejmě nebyla snadná a připravovala se 25 let. Dlouho ji blokoval odpor části evropských zemědělců, zejména ve Francii a Itálii, objevily se také spory o ochranu Amazonie a ekologické závazky. Itálie na přelomu roku ale změnila postoj – a tím se otevřela cesta k finálnímu schválení. Tahounem celého procesu byli Němci.
Ano, dohoda má citlivá místa a vyvolává politické konflikty - zejména s ohledem na jihoamerickou konkurenci pro evropské zemědělce, i je však EU ošetří. Zejména ve Francii to bylo politicky ožehavé.
Nicméně v době, kdy se svět tříští na různé celky a bloky a obchod se mění ve zbraň, je obchodní pakt s Mercosur klíčový a strategicky nanejvýš důležitý krok. Tím víc v době Trumpova protekcionismu a rostoucí závislosti Západu na čínských nerostných surovinách.
Celý kontext a detaily najdete v nové Devítiminutovce Klubu rváčů.
